EPILOG

Petr Straka se s hlubokým nádechem probral a sedl si. Víčka měl slepená, jako by měl zánět spojivek. Chvilková hysterie mu zaplavila vědomí a on začal kolem sebe slepě mávat rukama. Jediné, co ucítil, byla ostrá bolest v předloktí, když jím bouchl do něčeho tvrdého vedle sebe. Prohmátl si předloktí druhou rukou a uvědomil si, jak je studená. Zimou mu přeběhl mráz po zádech.

Bolest ho společně s mrazem kupodivu uklidnila. Prohmatal si obličej a zjistil, že ho má celý od hlíny. Sloupl si vrstvu z očí a rozhlédl se kolem sebe. Šero narušovaly trhliny v mracích, kterými mezi stromy pronikaly úzké paprsky světla. Těsně za sebou měl strom s pokrouceným kmenem, o který se před chvílí praštil.

Vůbec si nepamatoval, jak se sem dostal. Vstal a rozhlédl se. Málem vykřikl, když se podíval, odkud právě vylezl. Vždyť to vypadá jak hrob! Chtěl ho někdo opravdu pohřbít?

Jediná viditelná cesta vedla z mýtiny mezi stromy.

*

Domovní dveře zůstaly otevřené i potom, co Petr vešel do domu. Zavřel je za sebou až inspektor Konupka, když kolem něj prošli saniťáci s kufříky v rukou a s pohledem upřeným k zemi, nasedli do prázdné sanity a odjeli.

Petr je pozoroval oknem ze svého pokoje. Celou protější ulici obklopovala řada novinářů a čekala, až se objeví a vypoví, co se jeho otci stalo. Co je proboha pro novináře na mrtvici tak zajímavého? Dole mezitím lidé od policie fotili místo činu a čekalo se na pohřební ústav.

Ulicí pomalu projel červený kabriolet se staženou střechou. Petr v autě poznal Sergeje a ucítil v sobě určitou sounáležitost. Oba měli něco společného.

Ani netušil, jakou má pravdu.

KONEC

Děkuji Vám všem, kteří se dostali až ke konci příběhu. Jak se vám povídka líbila? Budu velice rád, když svůj názor vyjádříte přímo v diskuzi níže. 

Brzy u dalšího příběhu nashle

Marek Bílek